|
| Jak jsem poznal Ameriku |
Vydáno dne 07. 04. 2015 (3305 přečtení) |  |
Před zahájením bikrosové sezóny v Pardubicích, jsem vyrazil se svým bráchou Kamilem a teamovým kolegou Štěpánem Tumpachem za teplem, na závody americké série Super SX Nationals, které se jely v texaském městě DeSoto, což je vlastně předměstí Dallasu. Jelikož se jednalo o závody C1, tudíž stejné úrovně, které se pojedou o nastávajícím víkendu v Pardubicích, měl jsem co porovnávat. Tady jsou některé zajímavosti a postřehy. Bude to na přeskáčku, co mě napadá, tak si to prosím nějak sesumírujte.
1) Všichni Američani (myslím tím z bikrosu) neskutečně příjemní, ptali se odkuď jsme, jestli nám můžou pomoci atd.
2) Dráha v nádherné hale, z boku nezazděné, krásně prosvětlené. Jednalo se o klasický bikros, žádná pro sekce. I když dráha byla nádherná, tak absolutně nevyhovovala parametrům pro mezinárodní závod C1. Starťák hliněný, sotva metr a půl vysoký, zatáčky hliněné, maximální šířka dráhy tak 4 metry, nikdo to ale neřešil. Když si vzpomenu na buzeraci z UCE před dvěma lety před závodem evropského šampionátu v Pardubicích, co vše jsme museli ještě týden před závodem předělávat, je mi z toho do smíchu nebo spíše do pláče.
3) startovné pro elitu na jeden den 130 dolarů (V Pardubicích je 30 Euro)
4) obrovský kšeft pro americkou bmx asociaci. Na místo přijedou s kamiónem, vyinkasují obrovské startovné ode všech. Každý jezdec může jet každý den mnoho kategorií - open, cruiser, expert atd. Na druhou stranu vše frčí jak hodinky. Na místě se prodávají předražená trika s logem závodu, asociace atd. Vše jde na odbyt jako po másle. cca. 35 dolcků za tričko, 70 za mikinu.
5) systém závodu jednoduchý. Nasadí Vás do skupiny, kvalifikace se jede na dvě jízdy. Modelový příklad, skupina po 8 jezdcích, z první jízdy postupují první dva, druhou jízdu už jedou v šesti, bez těch dvou postoupivších z první jízdy a z té postoupí další dva. A hotovo, třetí jízdy se nejedou. V postupech (osmi, čtvrt, semi) již klasicky jde dál první čtyřka. Do finále jsem postupoval sice jako první, ale měl jsem přidělenou dráhu číslo 6, proč, to nevím :-)
6) Závod měl celkem cca. 250 rozjížděk a odjetý byl se vším všudy za 3 hodiny. Na dráze jsou v jednu chvilku 3 rozjížďky, v cílovém prostoru žádných 6 cílových komisařů, jako u nás, ale jedna paní, která vše zapisuje. Jak to nechápu, ale funguje to. V seřadišti před startem žádný servis jako u nás, jeden kořen, co čte čísla jízd a tím konec. Navíc kategorie se jedou na přeskáčku, takže je umění se vůbec trefit do své jízdy a neprospat jí, což se mi v pátečním závodě málem stalo. (když zaspíte první jízdu nevadí, bez postihu můžete nastoupit do druhé kvalifikační a z ní postoupit). Sportovní komisař jen pro kategorii Junior/Elite, jinak vidět nebyl. Na dráze dva vymetači zatáček, zdravotní služba za stadionem. Když někdo upadl, tak ho raději 15 minut přemlouvali, aby se zvedl (ti zametači zatáček), jinak se o něj nikdo nezajímal (a jízdy se nepřerušují, když někdo leží na dráze, jezdí se stále okolo nich). Nějaké přestupky na dráze se neřeší, není ani kdo by je řešil, traťoví komisaři, ani nějaký sporťák zde nejsou. A přestupky se vlastně ani nedějí, na rozdíl od Evropy se předjíždí jen na rovinkách a zatáčky jsou "chráněná" zóna.
7) vyhlášení výsledků jen Junior a Elite, ostatní dostanou za cílovou čárou lístek s pořadím ve finále a jdou si pro pohár do USA BMX kamionu. Žádná čekačka na kontrolu výsledků. Platí to, co zapíše paní na cílové čáře. Odvolání neexistuje.
8) ale i tak to byl nádherný zážitek, navíc venku příjemných 30°C
Několik fotek ze závodů, kde je vidět hala i dráha přináším dole. Kvalita nic moc, ale jako ilustrace snad stačí.
|
| Zdroj: René Živný |
|
