|
| Mistrovství světa BMX 2007 Kanada - report |
Vydáno dne 02. 08. 2007 (2072 přečtení) |  |
Přesně jak jsem předpokládal, časový posun způsobil, že jsem ve 3 ráno ani oka nezamhouřil, takže jsem měl noční čas vyhražen pro napsání dvou reportů ze světového šampionátu bmx. Na bikros.cz a také do srpnového vydání časopisu DIRT BIKER
Mistrovství světa BMX 2007 – Victoria – Kanada
Po loňském, brazilském, Sao Paulu, se letošní světový šampionát přesunul na další vzdálené místo mimo Evropu, do kanadské Victorie, která se nachází na pobřeží Tichého oceánu, nedaleko Vancouveru, v regionu Britská Kolumbie. Vzdálenost vcelku slušná, na první pohled letadlem ne tak ohromující (už jsme se v ekonomické třídě trápili i déle), ale i tak 2 hodiny z Prahy do Londýna a následných 9 z Londýna do Vancouveru způsobí, že člověk fakt neví co během letu dělat a nohy by si nejraději uřízl. Navíc i sedačky nejsou nejširší a když máte navíc smůlu a chytnete prostřední sedadlo a z každé strany osobu, která má hodně přes sto kilo, zjistíte jak se cítí pomeranč v odšťavňovači. Nic proti silnějším lidem, ale měli by dostávat dvě letenky, anebo ostatní co jsou semleti v úzkém prostoru, slevu na sedačku. Popravdě řečeno, sedačky v economy class jsou pekelně úzké i pro člověka tradičních rozměrů a váhy a letecké společnosti by fakt měl někdo za takové sardinkování lidí zažalovat.
Vlastní cesta repre crew začala výborným způsobem. Po příjezdu na letiště se totiž zjistilo, že letadlo British Airways z Prahy do Londýna prostě nepoletí, jelikož se někde porouchalo a tak nebylo vůbec jisté, jak se naše výprava do Londýna, k veledůležitému letu do Vancouveru, dostane. Nakonec se vše podařilo přebukovat na rychlý přelet do Paříže, přestup do dalšího letadla a následný přelet z Paříže do Londýna a nakonec nástup i do zpožděného letadla z Londýna do Vancouveru. Tohle zpoždění mělo za následek že naše výprava chytla sice tento let, ovšem znamenalo také, že ve Vancouveru přistála s velkou prodlevou oproti předpokladu, tím pádem nestihla poslední trajekt na ostrov Victoria a mohla nocovat v letištní hale. Aby toho nebylo dost, tak nepřišlo ani jedno zavazadlo nikomu, takže každý zůstal obtěžkán pouze svým baťohem a helmou. Letecká společnost se tvářila jakože vše brzy dodají, ale opak byl nakonec pravdou. Absolutně bez ničeho dostal každý z naší výpravy od British Airways kartu na pár desítek dolarů, za které si museli nakoupit každý alespoň jedno tričko, trencle, ponožky, kartáček na zuby atd.
Po noci na letišti se druhý den podařilo dostat na hotel a začalo čekání na věci. Michal Prokop, který měl hned o tomto víkendu odjet ještě závod na horských kolech, se jel na něj jen mrknou v roli diváka, jelikož bez věcí a kola se blbě závodí a abych to nenatahoval, tak kola i zavazadla začala chodit až po neděli a to velice postupně a právě Michal Prokop byl až ten poslední, komu zavazadlo přišlo, přesně týden po odletu, další pátek, den před jeho startem na světovém šampionátu. Navíc ve stavu, v jakém zavazadla přišla, to byla fakt síla. Krabice s koly totálně rozmočené, věci v kufrech mokré (ještě že byla na hotelu sušička), prostě „paráda“.
Já jsem letěl na výpravou až v úterý, takže jsem byl s trably obeznámen, ale nic naplat. British Airways se asi rozhodlo, že bude dodržovat letový řád ještě méně, než naše vlaky a hned v Londýně napálilo tříhodinové zpoždění na let do Vancouveru. Takže scénář podobný, pozdní přistání, nestihnutí posledního trajektu a nocování tentokráte ne v letištní hale, ale v autě z půjčovny.
Každopádně se mi nakonec podařilo k našim dostat, vyslechnout si jejich story z cesty, rychle složit kola a jít na odpolední trénink po státech. Zavazadla mi naštěstí dorazila všechna, takže jsem neměl problém. Pro takového Honzu Kučeru či Zdeňka Mertu bylo ale štěstí, že trénink po státech byl jen pro kategorie challenge (junior a elite kategorie měly samostatný trénink až v pátek), jelikož si věci na trénink museli popůjčovat od ostatních jezdců, kterým už postupně něco přišlo.
Dráhu nemá cenu asi moc popisovat, lepší bude když si prohlídnete fotky, které přidám na stránky. Zjednodušeně dráha velice hezká, první a poslední rovinka stejné pro všechny kategorie, druhá a třetí rovinka navíc obsahovala PRO-SEKCI. Největší vzrušení přinášela asi poslední rovinka, která byla hodně hluboká a hodně se na ní padalo, čímž docházelo ke změnám pořadí ještě před cílem.
Večer po tréninku jsem seděl s Jožkou Regecem, Hankou Holubovou a doktorem Ponertem a vyzvídal věci, které se udály na světovém bikrosovém kongresu, jenž se konal již v pondělí. Z toho nejdůležitějšího si pamatuju, že na nastávajícím, srpnovém Světovém poháru v Číně se pojede poprvé random start (to je ten druh startu kdy se vám náhodně mění mezera mezi pokyny a spuštěním světel) a také jména pořadatelů následných světovým šampionátů. Ty nejsou pro Evropana vůbec příznivé. Příští rok se jede již v květnu v Číně, v roce 2009 bude Mistrovství světa v Adelaide (Austrálie) a o šampionátu v roce 2010 se bude rozhodovat za měsíc, ovšem kandidáti jsou Rusko a Jižní Afrika a podle zákulisních informací by měla šampionát dostat Jižní Afrika.
Čtvrtek byl nově již prvním dnem závodů a to v kategoriích challenge do 14 let. Na rozdíl od Evropy, která netuším proč ignoruje kategorie do 8 let, se tady jede nejmladší kategorie 5 až 6 let a navíc už to od malička všichni střílí v nášlapech, na což docela markantně doplatil jeden z našich dvou zástupců toho dne na startu Theo Švarc. Ten se v devítkách prosmýkl vcelku v pohodě z kvalifikace, ale čtvrtfinálová jízda pro něj znamenala stop.
Druhým na startu byl Honza Kučera, loni i předloni na světovém šampionátu třetí. Honza vypadal na dráze vcelku suverénně a tak procházel závodem velice v pohodě až do semíčka. Tam dostal na start nalosovanou dráhu 7 (na mistrovství světa si v kategoriích challenge dráhy na startu nevybíráte podle předchozích dojezdů, jako v Evropě, ale losuje je počítač) a z venku se tady do první zatáčky dostávalo opravdu zle. Takže medaile se do třetice Honzovi získat nepodařila, ale i semifinále je v té konkurenci výborný výsledek.
Ostatní část výpravy si byla potrénovat na původní bikrosce, která stála asi 200 metrů nad tou novou, postavenou speciálně pro Mistrovství světa a těšila se na páteční den, kdy byl poprvé naplánovaný trénink Junior/Elite.
To bylo ale až v pátek odpoledne, dopoledne ještě pokračoval závod v kategoriích challenge nad 15 let. Na startu z našich patnáctiletý Honza Křištof a já. O mě nemá cenu ani se bavit, jelikož jsem se na té dvacítce docela motal a hned vypadl, ovšem alespoň jsem si ještě najel dráhu před nedělníma cruiserama. Honza Křištof vypadal technicky na dráze velice dobře, ale bohužel, trošičku zaostával proti Amíkům na startech (teda kdo proti nim nezaostával). Kvalifikací prošel přesto úspěšně, aby mu stopku vystavila následná jízda čtvrtfinálová, což byla veliká škoda.
No a pak už přišlo to, kvůli čemu jsme na šampionátu všichni byli, páteční odpolední trénink juniorů a eliťáků a jejich sobotní závod. Díky přímému přenosu v TV, tuším na CBS, se jednalo o jeden z nejrychlejších závodů, které jsem viděl a díky divácké kulise (v novinách psali že tu bylo 6 tisíc lidí) i jeden ze závodů s nejlepší atmosférou. Naši na startu ve složení – eliťáci Prokop a Slavík, eliťačky Horáková s Hladíkovou, juniorka Labounková a junioři Švub, Tumpach, Vojta a Merta mladší.
Kvalifikace pro nás vypadala velice nadějně a většina našich jela opravdu suprově. Michal Prokop, i se stále bolavou rukou po pádu ve Francii, slušně diktoval a na jeho jízdu byla radost pohledět, Tom Slavík byl sice pomalejší od startu, ale to co předváděl po dráze byla prostě nádhera. Troufnu si tvrdit, že na pro sekci byl jedním z nejrychlejších vůbec. Trojice našich děvčat jezdila s mazáckým přehledem a skvěle vypadali v juniorech i Švub s Tumpachem. Tomáš Merta bohužel dojel tuším třikrát pátý a i když se dost vysoko prolítal na pro sekci, na postup to nestačilo. Luboš Vojta bohužel vypadl také už v kvalifikaci i když se podle vlastních slov cítil výborně. První jízdu zazdil od startu a dojel šestý, před druhou mu byl Jožka promluvit do duše a Luboš to odpálil výborně a dojel druhý, takže naděje stále žila. V té třetí dal start průměrný a celou dráhu jel na čtvrtém místě, aby o něj pár metrů před cílem na hluboké cílové rovince přišel, dojel pátý a na stejný počet bodů, ale horší umístění v poslední jízdě nepostoupil.
Před osmifinále jsme byli plni nadějí, ovšem z poznámek jsme si mohli vyškrtnout i zbylé dva juniory. Honza Švub se tam po špatném startu prostě nedostal a Štěpán Tumpach nešťastně upadl z jasného třetího místa, nikým neohrožován, deset metrů před cílem. Tom Slavík se v Elitě zamotal do strkanice v první zatáčce a vyjel z ní až šestý, s velkou ztrátou, přesto nasadil stíhací jízdu a na postupové místo se mu nepodařilo dostat jen o pár centimetrů. Jasný postup si tak připsal jen Michal Prokop v osmifinále i čtvrtfinále, kde jej doprovodila v postupové loterii i Aneta Hladíková s Janou Horákovou. Postup do semifinále znamená na světovém šampionátu již olympijské body a na ty dosáhla trojice našich děvčat + Michal Prokop.
Semíčko začalo výborně, Romana Labounková se v juniorkách do finále dostala. Eliťačkám se dařilo na půl. Zatímco Aneta Hladíková upadla a do finále se nepodívala, Jana Horáková si postup vyjela a mohla se těšit na finálovou jízdu. Michal Prokop odjel od startu uprostřed balíku, který se semlel v první zatáčce a po loktovačce přišel Michal o svojí rychlost a na druhém dablu na pro-sekci vyletěl mimo, takže bohužel, konec postupových nadějí do finále.
Ve finále Juniorek jsme tedy drželi palce Romaně, které se ale moc nepovedl start a do první zatáčky se řítila čtvrtá, aby se musela narychlo vyhnout padající Holanďance Seesing, vybočit z ideální stopy a dojet šestá. Podobně si vedla od startu i Jana v eliťačkách, ovšem finále je finále, ve druhé zatáčce se to semlelo, Jana to stihla objet a k naší obrovské radosti se dostala na bronzovou příčku. Super výsledek. Podařilo se mi jako jednomu z mála lidí proniknout i těsně pod stupně vítězů, takže fotky Jany z předání cen na světovém šampionátu najdete určitě v následných fotogaleriích z Kanady.
Večer jsem byl pozvaný s Jožkou Regecem na kafe k prezidentu Českého svazu cyklistiky panu Štětinovi, který zde působil jako člen světové UCI komise a čekal nás poslední den závodů, neděle.
Dopoledne zase závod cruiserů v kategoriích challenge, odpoledne junior a elite. Na startu dopoledního závodu já v cruiser master 30/34 a Zdeněk Merta v 45+. Zdeněk postoupil z kvalifikace s přehledem jeho vlastním, ovšem ve čtvrtfinále, kde jel zhruba na čtvrtém místě, před ním z ničeho nic upadl jezdec a smetl Zdeňka k zemi, takže konec nadějím.
Já obhajoval loňskou světovou dvojku z Brazílie, ale obhajoba se nezdařila. V semifinále jsem dostal na startu nalosovanou osmičku a i když start nebyl nejhorčí a hned po čarách jsem jezdce v drahách 6 a 7 zavřel, v první zatáčce jsem dostal ze spodu loket a mohl jsem si jít sednou na tribunu, tedy respektive se převléknout a po pauze jít na trénink cruiserů v kategoriích junior a elite.
Na startu z děvčat Aneta s Romanou, z chlapů Slavík, Tumpach, Švub a Tom Merta. Největší dobrodružství zažil se svým kolem asi Honza Švub, který po první kvalifikační jízdě urazil v cílovém prostoru vidlici, druhou tedy odjel na mém cruiseru a na tu třetí mu stihl mechanik ze Shimana přehodit mojí vidlici na jeho kolo. Právě servis Shimana pro všechny jezdce byl super. Ve velkém stánku, ať jste přišel s čímkoli a byl jste odkudkoli, vám dali během chvilky kolo dohromady ( i já jsem využil jejich služeb při centrování zadního kola). Postup z kvaldy tedy pro Honzu Švuba i druhého juniora Štěpána Tumpacha, který se zdál být v dobrém rozpoložení, skvěle jezdil i Tom Slavík v elitních cruiserech a neméně výborně Aneta Hladíková a Romanou Labounkovou. Bohužel, v kvalifikaci junior cruiserů, opět z pátého místa, vypadl Tomáš Merta. Čtvrtfinále stejné kategorie znamenalo po špatném startu stop pro Honzu Švuba, ale semíčkem zbytek našich prošel, až na Toma Slavíka.I tak ale Datel zaslouží poklonu za výborné představení, které na cruiseru předvedl a semíčko v elitních cruiserech je opravdu úspěchem.
Takže ve finále světového šampionátu jsou Romana Labounková, Aneta Hladíková a Štěpán Tumpach. Před finále jsme si říkali s Rexou a Hankou, že by byla super jedna medaile a ono to nakonec dopadlo excelentně.
Ve finále junior women cruiser odpálila Romana Labounková druhá hned za Francouzskou Pottier a udržela to až do cíle, takže nádherné stříbro. Následoval Štěpán Tumpach a jeho bojovný výkon, kterým získal skvělou pětku ve finále junior men cruiser. Stříbrný hřeb večera pro naše barvy pak přišel v podání Anety Hladíková, která se hned od startu zavěsila na nakonec vítěznou Sarah Walker z Nového Zélandu a stříbro udržela až do cíle. To bylo z našeho pohledu krásné zakončení světového šampionátu.
Večer po závodě došlo na balení věcí, jelikož na pondělí už byl naplánovaný odjezd domů. Na jednom z pokojů jsme pokecali, dorazil i vítěz Elite Cruiserů, Jonathan Suarez z Venezuely a v pondělí hurá na letadlo domů. Co by člověk fakt od British Airways nečekal, pro změnu mělo letadlo zpoždění, takže původně plánovaný let z Londýna do Prahy jsme nestihly a museli letět až následným spojem. No a abych se i já vyrovnal ostatním s nedodáním zavazadel, tak do Prahy zpět mi nepřišlo ani jedno kolo, ani kufr, takže jsme si všichni fifty fifty.
Tolik vše, co jsem stihl zachytit ze světového šampionátu ve Victorii a zbytek je snad zachycený na fotkách, které postupně přidám na stránky.
Renda Živný
|
| Zdroj: René Živný |
|
