|
| Mistrovství světa bmx 2005 - Paříž |
Vydáno dne 01. 08. 2005 (3351 přečtení) |  |
reportáž z letošního světového šampionátu bmx.
Mistrovství světa bmx 2005 – Paříž (Francie)- hala Bercy
Jelikož jsem se díky časovému vytížení nedostal ve Francii vůbec k internetu, abych vás informoval průběžně, pokusím se to nejdůležitější dát do kupy alespoň v tomto článku. Ten začínám cvakat na tribuně přímo v hale Bercy, při nedělním ranním tréninku, takže doufám, že na vás alespoň částečně dýchne atmosféra šampionátu, jelikož zažít finálové jízdy kategorií junior a elite, před našlapanou halou, stojí fakt za to. Ale zpět na začátek cesty, která pro nás byla opravdu dobrodružná. Repre výprava odjela od svazu cyklistiky v pondělí večer v trojici aut. Dvakrát svazová dodávka Opel Vivaro a jednou osobní kombi. Cesta probíhala vcelku v pohodě až do kraje Německa, kde nám klekla jedna dodávka tak, že se stala úplně nepojízdnou (alternátor). Bylo úterý brzo ráno a tak se musela výprava rozdělit. Já jsem mazal s Hankou Holubovou na světový kongres bmx přímo do Paříže a zbytek zařizoval vše okolo auta a nakonec dorazil k večeru s autem novým autem z půjčovny.
Přes den se na světovém kongresu bmx sešla zatím špička všech bmx států a hlavním bodem programu byla hlavně olympiáda 2008. Stále se řešilo, kdy začne kvalifikace atd. Takže kvalifikace na OH začne v roce 2006 a v tomto roce se do ní budou započítávat jen MS a UCI Supercross, od roku 2007 k tomu přibude také kontinentální šampionát. Zajímavostí ze Supercrossu je to, že by v příštím roce měla odjet jeden závod také kategorie Elite Women a v roce 2007 už by měla tato kategorie odjet celý seriál UCI Supercrossu. Co se týká přímo OH, tak trať pro OH bude prý podobná supercrossu (I když jezdci okolo Holmese chtějí prosadit pravou bmx trať, což si myslím že je rozumné) a hlavně se OH pojede na dvou tratích. Jedna trať bude pro ženy a druhá pro muže. Olympijský závod začne kvalifikací po jednom na čas, ale postoupí z ní do závodu v všichni jezdci. Časová kvalifikace bude sloužit pouze k rozdělení do skupin. Pak bude následovat kvalifikace klasická na tři jízdy, semifinále také na tři jízdy a finále. Víc oficiálních informací o OH 2008 má přijít v mailu od UCI, tak je pak zveřejním. Ještě snad jen, že trať pro OH bude oficiálně otevřena OPEN závodem v červnu 2007 a v srpnu 2007 se na ni pojede závod UCI Supercrossu.
Co se týká MS, tak příští rok se MS BMX přesouvá z Rio de Janeira do Sao Paula, a už jsme obdrželi všechny potřebné informace k tomuto závodu a podařilo se nám i předběžně zamluvit ubytování. Informace už máme i k MS BMX 2007 v Kanadě (Victoria). Na MS 2008 nakonec kandidují 4 země (Orlando / USA, Čína, Glasgow / Skotsko, Weitestadt /Německo) a o pořadateli se rozhodne tuším letos v září.
Více info z kongresu přijde rovněž v oficiálním zápisu.
Po světovém kongresu jsem přešel na seminář trenérů bmx z celého světa, který vedl Francouz Michel Lalande a účastnili se ho i AA PRO jezdci Jason Richardson, Dale Holmes a a spousta dalších známých tváří ze světa bmx. Myslím si, že to byla docela dobrá zkušenost, zaujala mě hlavně otevřená diskuse o zapojení dráhové cyklistiky do tréninku bmx. Super bylo, že Michel Lalande dával na vše příklady na konkrétních jezdcích a své zkušenosti přímo předávali i Richardson s Holmesem. Prostě bomba.
To už bylo úterý večer, takže Hanka Holubová doběhla vyfasovat startovní čísla pro všechny naše jezdce a pak jsme odjeli na hotel, jelikož jsme nespali celou noc před tím a celý den byli na kongresu. Na hotelu už byla druhá část výpravy, také umořena cestováním s výměnou auta, takže se šlo brzo spát, aby byl člověk připravený.
Středeční trénink byl psaný jako volný a také volný byl. Dráha oprosti plánku postrádala PRO SEKCI a byla koncipovaná spíše pro středně staré jezdce, jelikož každý skok na trati šel skočit v pohodě od dvanáctek nahoru. Po startu tedy troják na projetí, pak dabl do zatáčky, táhlá pravá klopená, vyskakovací triple za ní a pak následovala boule a za ní dvoják, ovšem dopadovou část tvořila lavice. Za tímto prvkem opět pravá klopená a rovinka s vyskakovákem a dvojicí dablů, co cíle pak poslední pravá točená a rhytm section složená z boule, vyskakováku, boule, boule, lavice a boule. Náš trénink proběhl vcelku v pohodě. Jezdili jsme s východním blokem + USA a Německo a všichni se těšili na čtvrteční trénink povinný. Večer ve středu jsme ještě zajeli do centra Paříže obhlídnou slavnou Eifelovku, který byla ten den obklopena bikrosaři z celého světa.
Čtvrtek nám přinesl očekávaný trénink se startovní rampou, ovšem ta přinesla všem jezdcům velké zklamání. Aby člověk šel včas, musel vyrazit hodně brzo, jelikož na červenou či první pípnutí bylo dost pozdě. Takže to každý zkoušel v pauze po skončení hlasových povelů, což přineslo velké množství pádů. Z našich na rampě upadl i Michal Prokop, ale tolik pádů přes rampu, které bylo nakonec možné vidět v závodě, to bylo k neuvěření.
Trošičku šok přinesla všem také rána, která přišla z venku během tréninků a později jsme se dozvěděli, že na nedaleké stanici vlaku bouchla bomba v osamoceném batohu, naštěstí prý stihli nádraží včas vyklidit. Další šok nám přineslo páteční ráno. Přimo před hotelem, na osvíceném místě, hlídaném „náhodou“ nefungujícím kamerovým systémem. Vykradli nám totiž dvě auta. Prostě rozbitá okna a věci venku. O helmu jsem přišel já, Petr Tulach a Michal Měchura, dále zmizela taška s akreditacema, repre souprava, igelitka s pěti národními dresy (fakt nevím, k čemu to někomu ve Francii bude), bikrosové vesty, kartón redbullů atd. Já měl naštěstí ještě jednu helmu na pokoji, ale Petr Tulach a Michalem Měchurou si museli helmu vypůjčit. No a to už jsme se přes veškeré trable dostali k závodům kategorií cruiser. Celkem 24 našich jezdců se ukázalo na startu a byl to docela rachot. Nejdříve se odjela skupinka kategorií cruiser challenge a večer pak kategorie Junior a Elite Cruiser. Největší radost nám v prvním bloku cruiserů udělala děvčata. Aneta Hladíková dojela druhá za vítěznou Argentinkou Diaz, Romana Labounková zase postupovala celý den suverénně až do finále, ale tam zazdila start a dojela čtvrtá, což je skvělý výsledek, ale ten den měla formu na titul. A to byla jediná naše dvě finálka challenge. Semíčko se stalo konečnou pro Tulacha (přepadl přes rampu), Plačka i Zdendu Mertu, takže oproti loňsku zklamání.
Večerní program postavil na start 4 naše jezdce. V Junior Cruiser Lukáše Měchuru a Luďu Krále, v Elite Cruiser Michala Přibyla a Kubu Hnidáka. V Junior Cruiser měl jet i Tom Slavík, ale bohužel se mu nepodařilo doléčit zranění a tak do Paříže vůbec neodjel.
Z kvalifikace postoupila naše kompletní čtyřka jezdců do osmifinále. To znamenalo konečnou pro Měchuru a Hnidáka, Příba šel dál, ale zastavilo jej čtvrtfinále. Den D měl ovšem v pátek Luděk Král. Každou jízdu tam posílal nehoráznou kudlu a postoupil až do velkého finále v kategorii Junior Cruiser. Tam poslal šesté místo a překonal tak osmej flek Lukáše Měchury z loňského šampionátu ve Holandsku. V kategorii Elite Cruiser to byla nádherná podívaná celý den. Ve finále se na konci první rovinky vykrešoval Dale Holmes s Robem Wildenbergem a Holmes to odnesl dvojicí zlomených prstů. Svůj čtvrtý titul v řadě si připsal Američan Randy Stumpfhauser.
Závod skončil v páteční noci, spíše půlnoci a v sobotu ráno už v 8 hodin startoval maratón kategorií challenge do 12 let. Také zde se postavila na start skupinka (desetičlenná) Čechů. Z kvaldy nepostoupil pouze Ondra Kučera, jinak to vypadalo se všema nadějně. Ovšem čekaly postupy a to hodně postupů. Ve většině kategorií osmifinále atd. Osmifinále tedy znamenalo konečnou pro Mílu Myšíka a Adama Březinu, ve čtvrtfinále zakončil svoji pouť Petr Šimůnek a v semíčku dvojice děvčat, Denisa Bartizalová s Luckou Dadulákovou. Do velkého finále se tedy dostala čtveřice našich. V kategorii do 6let Dušan Hůlka, v devítkách Michal Loukota, v jedenáctkách Honza Kučera a ve dvanáctkách Michal Měchura. Měchura dal bohužel ve finále špatný start a tak se probojoval až v cílové rovince na sedmé místo. Smolařem dne mohl být Michal Loukota. Celou dráhu jel druhej za vedoucím Chilanem a na třetí rovince na něj útočil, jenže atak se mu nepodařil a skončil pádem mimo trať. I tak však nádherná jízda a celou dobu naděje na titul, takže 8 místo je fakt velká škoda. Jako velký mazák se choval malý Dušan Hůlka po celý závod a třeba v kavlifikaci si připsal tři jedničky. Ve finále také malinko pokazil start a bylo z toho krásné páté místo. Medailovou radost nám přinesl Honza Kučera. První část trati nic moc, ale pak se rozjel ke skvělému výkonu a v cílové rovince to ušlapal až k nádhernému bronzu, takže velká gratulace.
Večer, po závodě challenge ovšem vypuklo to pravé a tolik očekávané peklo. Start závodu kategorií Junior a Elite, který navíc živě vysílala TV Eurosport 2. Celkem 15 našich riderů na startu, narvané tribuny v hale Bercy a bouřlivá atmosféra. Prostě nehorázný rachot.
V Juniorkách nás zastupovala jen Simča Fendyrchová a od kvalifikace vypadala velice nadějně. Po dojezdech 2,1,2 šla do čtvrtfinále, kde poslala čtyřku, ale v semíčku zazdila start a po sedmém místě skončila.
V Juniorech měl padací den Tomáš Haluza. Padl ve třetí kvalifikačce a i když postoupil do osmifinále, tak zde měl opět smůlu a znova upadl. Kuba Koutný vypadl po dojezdech 7,4,4 a mohl litovat nepodařené první rozjížďky. Roman Šindler šel také ven s dojezdy 5,4,5 a tak dál poskočili už jen Luďa Král a hlavně Luky Měchura s excelentním dojezdem 3x za jedna. V osmifinále Luďa bohužel padl, ale Měchura opět jedna. Ve čtvrtfinále Lukáš totálně netrefil start a z toho už se jen těžko dalo projít dál. S dojezdem 7, končil v závodě i on. Ve velkém finále juniorů se strhnul k obrovské jízdě domácí Jeremy Chaffot a celou dráhu vedl. Ovšem v poslední zatáčce nepochopitelně upadl a tak se z titulu radoval Portugalec Michael Cesar.
Obrovskou radost nám udělala dvojice děvčat v kategorii Elite Women. Aneta Hladíková i Jana Horáková. Oběma se podařilo postoupit až do velkého finále. Tam dala Aneta excelentní start a jela celou dráhu druhá za Holanďankou Kanis, v předposlední rovince ale nečekaně chybovala a dopadla na venkovní dráhu a do cíle se propadla na čtvrté místo. I tak ale skvělý úspěch. Klobouk dolů zaslouží i výkon naší stálice Jany Horákové. Po měsíčním zranění se dokázala opět vrátit ve skvělé formě. Ve finále zazdila sice start, ale pak to rozjela na páté místo. Bohužel ve druhé zatáčce upadla a dojela šestá. I tak ale skvělé místo.
Kategorie Elite Men přinesla to největší peklo, jaké může bmx ukázat. Na startu esa jako Harris, Day, Stumpfhauser, Stevenson, Richardson, Allier atd. Každá jízda hroznej nářez. Velkou loterií byl hlavně starťák, přes který to padalo jako hrušky ze stromu. V základech třeba Becerine, světová dvojka. Prostě start byl velká loterie. Z našich šel ven po základech Robin Šimeček, jenž měl smůlu hned v první jízdě a poslal to na zem. Radim Kvaček skončil největší možnou smůlou, když dvakrát padl přes startovní rampu. Viky Karlík padl vostře k zemi ve třetí kvalifikačce, ale před tím měl dojezdy 2,3 a to mu stačilo v pohodě na postup. V šestnáctifinále už ale musel Karlos ven. Stejně tak Kuba Hnidák i Michal Přibyl. Ten jel celou dráhu třetí, ale upadl v poslední zatáčce. Dál už tedy šli jen Luka Tamme a Michal Prokop. Tamák v kvaldě, kde jezdil s Randy Stumpfhauserem, zajel 1,2,2, v šestnáctifinále taky 2 a vypadal fakt solidně. Jenže v osmifinále přepadl přes rampu a byl konec nadějím. Michal Prokop v kvaldě 1,1,3 v šestnáctifinále 2, v osmifinále 1, ve čtvrtfinále 3 a čekalo se na semíčko. Tam ale nedal ideální start a snad již čtvrtý rok po sobě vypadl jako pátý v semifinále. Tohle místo je mu snad prokleté.
Ve velkém finále dal nejlepší start Australan Jamie Gray, ale v první zatáčce padl a tak se do čela vřítil Američan Bubba Harris a už vítězství nepustil. Druhý jel dlouho Venezuelec Jonathan Suarez, ale do cíle to promanévroval až na 5 místo. Stříbro tedy bral Amík Mike Day a bronz Holanďan Robert de Wilde. Brambora zbyla za domácího Thomase Alliera.
Po závodě ještě následovala tiskovka a okamžité vyhlášení vítězů a už se mazalo na hotel, jelikož v neděli se jel od časného rána závod kategorií challenge od 13 let výše. V kategorii Sportclass 17+ se přihlásilo neuvěřitelných 305 jezdců a byl to fakt nářez. Z našich celkem skoro 30 jezdců na rampě, takže jsme se měli na co dívat. Problém nastal v kategorii 15 let. Odhlášený Kuba Reidinger z kategorie 16 let měl totiž stejné číslo jako Tom Merta, který jel jízdu na ním, ale již v kategorii 15 let, což si Merta ani pořadatelé asi neuvědomili a poslali ho do jízdy místo Reidingera.
Jinak v kvalifikaci z našich zářili vcelku Filip Fendrych, Pavel Kelemen, Tomáš Mihok, Jan Švub, Štěpán Tumpach, Luboš Vojta, Jirka Holub, Petr Muhlhans a Tom Menčík. Smůlu měla hned v první jízdě Romana Labounková, která upadla a stejně tak si hned v první kvaldě vedl Honza Novák, jenž to zahodil z jasného druhého místa.
Tolik co jsem si napsal na tribuně v Bercy. Zbytek již cvakám doma po příjezdu. Chvilku potom, totiž upadl Tomáš Doležal a já jsem jako team manager běžel za ním do sekce s lékaři a mezitím mi z hlídané team manager sekce na tribuně někdo ukradl batoh s pasem, peněženkou, kamerou a foťákem. Takže nedělní závod jsem již vlastně neviděl a jen ze sms od Hanky Holubové vím, že Romana Labounková dojela 5 a byla to naše jediní finalistka. Do semifinále se probojovali z našich ještě Petr Muhlhans, Jan Švub a Tomáš Merta.
Tolik tedy mé postřehy z Francie. Ještě chci poděkovat celé naší výpravě za zvládnutí tak strastiplné cesty a hlavně velká pochvala pro Jardu „chleba“ Pánka z ČSC, bez kterého bychom se fakt v krizových situacích neobešli.
Renda Živný
|
|
|
