Historie cyklistiky

Autor: Administrator (rene.zivny@bikros.cz), Téma: Reportáže
Vydáno dne 21. 04. 2006 (26295 přečtení)


Bývalý bikrosař a současný vynikající dráhař Ivan Vrba dělal nedávno seminárku z historie cyklistiky. Ivan mi seminárku poskytl a jelikož si myslím, že její přečtení může přinést spoustu informací i Vám, tak jí dnes přináším v "plném znění"

Historie cyklistiky - seminárka Ivana Vrby

Úvod
V této práci chci nastínit vývoj cyklistiky a kola vůbec. Vybral jsem si toto téma, protože jsem již od malička aktivní cyklista a o historii svého sportu jsem se vždy zajímal. Snažil jsem se práci co nejvíce zestručnit, proto se omlouvám, když některá důležitá fakta budou vynechána.

Vývoj kola
Kolo jako takové vymysleli před cca 4.500 lety Sumerové. Používalo se na povozy tažené zvířecí nebo lidskou silou. Za Římské říše nastal rozmach převozu osob na povozech tažených koňmi. První dopravní prostředek, kde byla využita lidská síla pro vlastní přepravu je zdokumentována v obrazové podobě na stěnách egyptského vládce Tutanchamona v egyptském Luxoru (1350 př. n.l.) Vozidlo se v principu podobalo stroji Karla Draise, o kterém bude zmínka později. Žádný z těchto strojů se nedochoval ani se dále nevyvíjel. Dalším významným člověkem, který se zamýšlel nad možností, jak se vlastní silou přepravovat, byl geniální malíř a vynálezce strojů pro pobavení lidí z vyšší společnosti, Leonardo da Vinci (1492). Jeho konstrukční náčrtky kol se podobaly již těm dnešním kolům. To znamená rám s řídítky, dvěma koly, sedlem a pedály, kterými jezdec poháněl přes řetěz nebo řemen zadní kolo. Tento stroj, kolo, měl jedno přední kolo a jedno zadní. Da Vinci znal možnosti setrvačnosti kol a při náčrtech svého stroje věřil v udržení stability jezdce při jízdě na jednostopém vozidle. Jeho myšlenka však nedošla hmotného naplnění. Až v roce 1800 uralský nevolník Artamov vytvořil želený samohyb, jenž byl pozoruhodný tím, že měl na předním kole šlapadla. Na takto sestaveném stroji uskutečnil cestu z Verchoturje do Moskvy a zpět (cca. 3800km a přes Ural!). Hromadně začal samohyby vyrábět až německý baron Karl Friedrich Drais, praotec bicyklu. V roce 1813 sestrojil svůj první samohyb ovládaný pomocí oje na předním kole. Vynález byl pojmenován Draisina.
Po několika neúspěšných pokusech byl v roce 1818 patentován. K tomu, aby přesvědčil úředníky na patentovém úřadu, musel prokázat použití kola v běžném životě. Proto v roce 1817 urazil vzdálenost z Mannheimu až k francouzským hranicím u Štrasburku, běžně trvající 16 hodin. On ji zdolal o čtvrtinu času rychleji. Dosáhl průměrné rychlosti 15 km/hod. Tento stoj byl značně nepohodlný, někdy přezdívaný kostitřas. Měl loukoťová kola s železnou obručí a dřevěný rám, na kterém se přímo sedělo. Brzdilo se patami, což v době, kdy obuv byla luxusní záležitostí a podrážky pouze kožené bylo poněkud nepraktické. Po přechodném úspěchu stroje Drais umírá v chudobě a bídě stižen duševní chorobou. Nicméně jeho vynález opěvoval obrozenecký básník Jan Kollár v díle Slávy dcera, který si na draisině zkracoval cestu za svou milou.

Následující vývoj:
Pryžová obruč (1869) – Thevenon při závodech diskvalifikován pro použití gumových obručí (vynálezce vulkanizačního procesu pan Goodyear rok 1839), diky nimž dobyl jasného vítězství nad soupeří. Podobu dnešním pneumatikám dal v roce 1890 irský zvěrolékař John Dunlop.
Pohon zadního kola převodem – vyrobila firma Mayer and Co. z Paříže. Použila řetězového převodu, ale nevzbudila žádný zájem. Éra vysokých kol – převod byl určen průměrem předního kola,na jehož ose byly umístěny kliky s pedály. Trvala od patentace v roce 1870 do přelomu století. U nás se o jejich rozšíření zasloužila rodina Kohoutových, která začala vysoká kola r.1879 vyrábět ve své továrně. Jejich největším sportovně – politickým počinem byla cesta z Prahy do Vídně a zpět. Cestu, kterou poštovní kočáry urazili za 84 hodin, oni zvládli za „pouhých“ 60! Nejúspěšnější z nich, Josef, je pokládám za otce české cyklistiky. Od té doby se vyrábí tzv. nízká kola (bezpečníky, rowery), která jsou konstrukčně shodná s koly dnešními. V současnosti udávají tempo a směr vývoje ve světě především dva giganti veloprůmyslu, firma Campagnolo, gigant v komponentech pro silniční cyklistiku a firma Shimano v produkci komponentů pro horská kola.
U dráhových a sálových kol je vývoj, dá se říci ukončen, (omezeno přísnými pravidly) možnosti zlepšování zůstávají pouze v používání kvalitnějších materiálů a technologií a tím zvyšování pevnosti (váha dráhových kol je omezena na min. váhu 6.8kg a např. mistryně světa Lada Kozlíková musí dovažovat kolo železným nářadím vsunutým pod sedlovku J a to celých 300g!!!)

Vývoj cyklistiky jako sportu

Cyklistiku můžeme rozdělit do několika odvětví, z nichž každá má svůj individuální vývoj. A to v základu na cyklistiku rychlostní a technické disciplíny.
Do rychlostní patří: silniční, dráhová, BMX, cyklokros, a horská cyklistika a sportovní turistika.
Do technických sálová (krasojízda a kolová), cyklotrial a nově též BMX freestyle.
Od roku 1994 je profesionální i amatérská cyklistika sloučená v kategorii OPEN.

První organizované závody

31.5. 1868 První organizovaný závod na světě se uskutečnil v Paříži na okruhu v parku St.Cloude z iniciativy otce syna Micheauxových, výrobců kol s použitím prvních brzd. Tento závod můžeme přiřadit k pradráhové cyklistice. Jel se na 1200m.
15. 8. 1869 se jel první cyklistický závod v Rakousko-Uhersku, v Brně – Lužánkách. O této událost jsme se dověděli čirou náhodou v roce 1963 z italských pramenů knihy věnující se historii italské cyklistiky Pagiani di Gloria del Ciclismo. Toto bylo potvrzeno i v místním dobovém tisku Moravské Orlici.
květen 1869 první meziměstský závod Londýn-Bristol není mi však známo, proč nebyl označen jako první silniční závod snad, že se jel jen po nějakých stezkách, protože bicykl nebyl uznán úřady jako dopravní prostředek způsobilí provozu po veřejných komunikacích. Tento závod měl hlavně propagační charakter k deklaraci kola jako dopravního prostředku.
17. 11. 1869 První silniční závod se konal mezi Paříží a Rouenem na 126 km a v počtu 198 závodníků. To dokládá oblibu kola již v raném počátku cyklistiky jako sportu.

Silniční cyklistika

Závod s hromadným startem

závod se koná na dlouhé vzdálenosti, jede se na silničním kole. Vítězí první závodník na cílové pásce. V roce 1921 se konalo 1.mistrovství světa v silniční cyklistice ovšem jen amatérů, profesionálové až v roce 1927. To, že si dali silniční profesionálové s pořádáním MS na čas, si lze vysvětlit i faktem, že dodnes MS nepatří k nejprestižnějšímu podniku planety a dá se říci, že dokonce pokulhává i za jednorázovými klasickými závody, jakými jsou např. Paris-Roubaix. Největšího uznání se od roku 1903 do dnešní doby těší vítězové nejdelšího, nejstaršího a nejtěžšího etapového závodu na světě a tím je „Stará dáma“ Tour de France. Mezi nejslavnější její vítěze patří Jacques Anquetil, Eddy Merckx,Bernard Hinault, Miguel Indurain a největší z nich, Lance Armstrong, který nejenom zvítězil na Td´F již 6x, ale dokázal porazit i smrtelné stádium rakoviny a znovu se vrátit na výsluní!

Časovka (boj proti chronometru)

kdy každý závodník startuje samotně v časových rozestupech, používají se časovkářské speciály, speciální helmy tzv. kapky a aerodynamické doplňky. Vítězí závodník s nejlepším dosaženým časem na dané trati. Na OH v roce 1912 se jela poprvé jako silniční závod jednotlivců na čas na trati dlouhé 320 km! V současné době se vzdálenosti ustálily okolo 50 km.

Silniční závod na 100 km 4 člených družstev

Byl v programu OH od roku 1960 a na programu MS od roku 1962. Ze začátku vévodili této disciplíně Italové, legendární bratři Petterssonové ze Švédska, kteří byli úspěšní i na dráze, poslední roky patřili sovětským silničářům pod vedením trenéra Kapitanova. Naši Klasa, Konečný, Kostadinov a Škoda vybojovali na OH v Moskvě bronzovou medaili a to samý zopakovali v roce 1981 při MS v Praze jen místo Konečného jel Jurčo. V současné době se již nejezdí.

Dráhová cyklistika

Prapůvodní závodní cyklistika. 1. MS se jelo již v roce 1874 v Londýně a vyhrál James Moore, vítěz mnoha závodů a držitel světových rekordů. Závod se jel na jednu míli. Neexistovala v té době žádná mezinárodní federace, která by garantovala kvalitu závodu a rovnost podmínek pro všechny, proto byla založena roku1892 International Cycling Association (ICA), která uspořádala 1. oficiální MS v roce 1893 v Chicagu, které sledoval každý den neuvěřitelný počet diváků – 45.000! Chaos a rozpory při MS v Lutychu, spolu s despotickým vlivem USA a Anglie vedly k rozkolu v ICA a vystoupení několika zemi z ICA, které roku 1900 založili novou a do dnešní doby fungující organizaci „Union Cycliste Internationale (UCI). Dráhová cyklistika je součástí novodobé olympijské historie od počátku v roce1896. Závody se odehrávají na cyklistickém klopeném oválu - naše nejúspěšnější odvětví historie. Na dráze jsme získali jako ČSSR dva tituly Olympijského vítěze 1964 – Jiří Daler ve stíhačce jednotlivců, 1976 - Anton Tkáč ve sprintu.

Sprinterské disciplíny

Sprint - nejstarší cyklistická závodní disciplína vůbec. Původně závod na jednu míli. Součástí OH od začátku v roce1896. V počátcích se mistrovství jezdila principem vyzyvatelským, jako v současném profesionálním boxu, tj. mistr byl vyzván na souboj k obhajobě titulu.
V současné době se jezdí kvalifikace na 200m s letmým startem (rekord 9,865s Kanaďan Curt Harnett, Bogota 1995), která slouží k eliminaci slabších závodníků ze závodu (postupuje jen 16z) a určuje následný postupový klič a rozdělení závodníků do rozjížděk, které se jedou po dvou závodnících na dvě až tři kola až do semifinále systémem KO a teprve semifinále a finále se jede na dvě vítězný.

Keirin – nejzajímavější sprinterská disciplína. Jede se systémem rozjížděk v každé po 6-9 jezdcích na cca 2020m, prvních 1400m vede cyklisty motokolo tzv. derna. Samotný závod začíná po odstoupení vodící derny 600m před cílem. Keirin vznikl roku 1948 v Japonsku, okamžitě získala na popularitě ale až v roce 1980 byl součástí programu profesionálního MS. Keirin tenkrát vyhrál univerzál Danny Day (AUS)! Další důkaz pravdivosti cyklistického úsloví, že cyklistika je jen jedna byl vítěz let 1983 a 1985 Švýcar Urs Freuler, který od roku 1981 do roku 1987 vyhrával bodovací závody vytrvalců v řadě ! Zajímavostí jistě je,že se v keirinu neprosadil keirinový specialista Japonec Koiči Nakano, který od roku 1977 až do roku 1986 získával tituly ve sprintu jak na běžícím páse! Součástí olympijského programu je keirin od roku 2000.

Sprint družstev (TS) – Poměrně nová disciplína, i když pod názvem talián nebo německy rakette ji znají i starší generace sprinterů, kteří principu zrychlování využívali v tréninku. Tři závodníci družstva jedou na tři kola na čas. Každé kolo vedoucí jezdec odstoupí, čas se měří třetímu, kterému předešlí dva závodníci rozráželi vzduch. Na světovém poháru se jezdí TS od jeho začátku v roce1993. V roce 1995 nahradil na MS závod tandemů a od roku 2000 je součástí OH – nejdůležitější disciplína pro nominaci na OH

1 km s pevným startem – součástí OH od roku 1928, ale až v roce 1966 je součástí tehdy amatérského MS. Světový rekord drží Francouz Arnold Tournant z Bolívijské dráhy v La Paz a má hodnotu pod 58,875s!

Závod tandemů – naše parádní disciplína minulosti. V principu to byl závod ve sprintu na 2000m, avšak na kole seděli dva závodníci. Kvalifikace se jezdila na 400m s l.st. a dosahovalo se rychlostí nad 70 km/h. V současné době se tandemy uplatňují při závodech nevidomých cyklistů.
Součásti programu OH od roku 1908. V roce 1956 získala naše dvojce Fouček-Machek na OH stříbrnou medaili - první pro cyklistiku! V roce 1966 zařazen do programu amatérského MS avšak již v roce 1972 vyřazen z programu OH. Poté nastala slavná éra Váčkáře s Vymazalem a Kučírka s Martínkem. Úspěšnou éru tandemů zakončují závodníci Vobořil, Hargaš, Ilek, Buráň a Drcmánek. V roce 1994 jsou tandemy vyřazeny z programu MS.

Vytrvalostní disciplíny

Závod na jednu hodinu-hodinovka – jedná se o vysoce prestižní záležitost i když není součásti MS ani nikdy nebyla. Jedná se „jen“ o překonávání světových rekordů. Držitelé byli vždy uznávanými silničáři. Listinu rekordů nezačíná nikdo menší než pan Henri Desgrange (35,325 km) – zakladatel Td´F. To se psal rok 1893 Pak následovala celá řada známých jmen Eddy Merckx (49,431 km), Francesko Moser, který na speciálu od Colnaga poprvé překonal v roce 1984 hranici 50km/h (50,808km) a 10 let na to, v reakci na překonání svého rekordu G. Obrem vylepšil svůj výkon na 51,840km. Poté ho následovali další Miguel Indurain, opět Graham Obree, Christopher Boardman až se rekord zastavil na hodnotě 56,375km (posledně jmenovaný)! Mezinárodní federaci se však nelíbilo, že hodinovkářské speciály jsou cenově nedostupné pro závodníky bez silného zázemí a omezila pravidly možnosti bicyklu, tím vrátila rekord na Meckxovu hodnotu, protože to byl poslední, kdo použil klasického dráhového kola. V roce 2000 Merckxovi rekord těsně vzal Chris Boardman (49,441 km).

Stíhací závod – Dnes se jezdí na 4000m vždy po dvojících, které startují na protilehlých rovinkách. V této formě je součástí programu MS od roku 1962 a OH od roku 1964 Tókjo a hned ho vyhrál náš Jiří Daler. Jinak v podobných formách se závod vytrvalců jezdí již od prvního MS v roce 1893. Tenkrát se jelo na 10km a vzdálenosti během doby měnili od 2mil do 100km, dokonce na prvních OH se jel závod na 10km a na 12h!

Stíhací závod družstev – jezdí se na OH od roku 1900, tenkrát se jelo na 1500m. V současné podobě se vzdálenost ustálila od roku 1920 na vzdálenosti 4000m. Součástí MS se však stal až v roce 1962.

Bodovací závod – V současné době se jezdí na vzdálenost 30km a každé 2km se rozdávají body čtyřem nejrychlejším 5-3-2-1. Náskok okruhu je odměňován 20-ti body. Jel se poprvé na OH v roce 1900, ale potom byl trvalou součástí až od roku 1988. První MS se jelo v roce 1977 a hned junior Junec vyhrál zlato mezi juniory. Na něj navázal mezi amatéry Igor Sláma v roce 1979

Bodovací závod dvojic – Madison – jde o závod dvoučlenných družstev systémem bodovacího závodu. Závodí vždy jen jeden ze dvojce. Poprvé se tímto stylem závodilo v roce 1899 v New Yorském Madison Squer Garden, odtud název Madison. Od počátku se jednalo především o šestidenní závody profesionálů a dodnes přitahují spoustu diváků. Součástí OH od roku 2000

Scratch – hladký závod – Závod na 15km (muži) na 7,5 km pro ženy s hromadným startem. Vítězí první v cíli. Tento závod je znám od nepaměti. Býval součástí omnií (cyklistický závod všestrannosti, skládající se z několika disciplín). V roce 1994 v této disciplíně při závodě SP poprvé Renata Holová vybojovala body pro Českou republiku za 4. místo v Bassano del Grappa. V roce 1998 se jel jako ukázková disciplína při závodě MS v Bordeaux (byl jsem 3. J). Do programu MS byl však zařazen až v roce 2002 a hned skončil velkým skandálem, kdy po častých změnách pravidel v daném roce , v tom měli chaos i rozhodčí a omylem ukončili závod v polovině jeho délky!

Závod za motorovými vodiči – tradiční disciplína vytrvalců. Jezdila se od počátku MS. Tenkrát se však nejezdilo za motocykly, ale za stroji poháněné lidskou silou a to až 6 lidí pro jeden vodící stroj! Naposledy se tento závod na MS jel v roce 1995, závod vyhrála legenda této disciplíny Němec Carsten Podlesh, do dnešní doby neporazitelný! ME a různé exhibiční závody se jezdí i v současné době. Vzdálenost se pohybuje od 30 do 100km.

Sálová cyklistika

Krasojízda

Podle dostupných údajů byl prvním, kdo se zapsal do historie krasojízdy Američan Nicolas Kaufman, původem z Lucernu. Předváděl už v 2.polovině 19. stol. na tehdejších vysokých kolech nevídané kousky. Roku 1886 byla Kaufmanovi udělena zlatá medaile za zásluhy o propagaci jízdního kola a o jeho rozšíření do nejširších vrstev. Kaufman je též považován za prvního mistra světa v krasojízdě. Roku 1895 mizí vysoká kola a to znamená revoluční zlom pro další vývoj sálové cyklistiky.V tomto roce vznikají soutěže dvojic a souběžně i krasojezdecké reje.Na sklonku století zaznamenává krasojízda největší rozmach Před první světovou válkou bylo nejvyšší krasojezdeckou soutěží mistrovství Evropy. V roce 1921 se o tuto disciplínu začíná zajímat mezinárodní cyklistická federace a od roku 1928 dokonce toto mistrovství organizuje. Teprve od tohoto roku mají krasojezdci oficiální mistrovství Evropy. První oficiální mistrovství světa v krasojízdě se uskutečnilo roku 1956 v Kodani. Zvítězil Švýcar Tschopp, druhý byl Grommes z NSR a třetím se stal Čech Adolf Pokorný. Naší nejúspěšnější závodnicí je pětinásobná mistryně světa Anna Matoušková, která drží kuriozní rekord, mistryní se poprvé stala až ve svých 35 letech v roce 1974.

Kolová

Kolová, mladší sestra krasojízdy z rodiny sálové cyklistiky byla poprvé předvedena též Nicolasem Kaufmanem a McAnnym při sportovních slavnostech v Hamburku r.1899 ovšem ve velmi primitivní podobě. Za bezprostřední předchůdce kolové je považováno irské pólo (inspirované pólem na koni) J.R.Mercredyho. 1. ME se konalo r. 1912 a MS r.1948.
Je to vlastně fotbal na kole. Družstvo tvoří dva členové. Česká legendární dvojice Jan a Jindřich Pospíšilové, kteří dosáhli neuvěřitelných a neopakovatelných 20 titulů Mistrů světa proslavili kolovou po celém světě.

BMX-Bikros

Jezdci BMX se objevili na začátku 70 let (1969) v Kalifornii. Šlo především o mládež, která se snažila napodobit závodníky motokrosu, avšak jejich věk byl příliš nízký pro řízení motocyklu. Odtud i název BMX - bicycle motocross. Ze začátku se jezdilo na kolech, původně určených na golfová hřiště, tzv. „high riser“. Pár kousků bylo k vidění i u nás. Kola byla typická svým dlouhým „banánovitým“ sedlem s opěrkou a vysokými řidítky alá chopper. Závodní tratě se značně lišily od těch dnešních, byly plné kamenů, kořenů a bahna, spíše se podobaly dnešním okruhům pro XC. V naší republice se kola BMX, podobně jako v západní Evropě,objevila později - začátkem 80 let. Od počátku byl o tento sport neuvěřitelný zájem, ale jak už to v našich krajích bývá, tento sport byl mimo zájem svazu cyklistiky, přestože naši závodníci v BMX patří ke špičce v Evropě. V té době začaly fungovat dodnes úspěšné kluby jako Ostředek, Benátky nad Jizerou, Pardubice, Šumperk nebo pražské Bohnice či Řepy. V té době bylo uděleno 4800 licencí - neuvěřitelný počet! Mnoho tratí z té slavné doby už nefunguje, jsou zarostlé a tak na nich dnešní mládež zkouší svoje první "lety" /např. pražská Lhotka, dráha na Proseku.../Tato doba založila tradici našeho v současnosti nejúspěšnějšího cyklistického odvětví. Z poslední doby máme též několik mistrů Evropy, např. pražský Michal Prokop je dokonce šampiónem pětinásobným. Bikrosovou dráhu má za sebou i hodně jezdců FourCrossu(4X), DH a i dráhových sprinterů, ale třeba i mistr světa v cyklokrosu Zdeněk Štybar má i titul mistra Evropy v BMX. Závody vyžadovaly mít pořádné kolo a to byl problém, protože ty z Velamosu příliš nevydržely. Ještě dnes se usmívám, jak moje kolo bylo vyzdobeno housenkami od svařování!

Free Style (technická disciplína)

Zrod freestylu je pevně svázán s BMX (rychlostní disciplínou) a tak musíme šahnout hodně do historie. Postupně začaly, BMX kola pronikla i mezi další mládež ve městě a právě tuto dobu lze označit za začátek freestylu. Konstrukce kola pro tzv. streetové ježdění je jiná a tak začali jezdci svá kola různě upravovat a vznikla snaha postavit úplně jiné kolo. První komerčně vyrobený freestylový rám vznikl u firmy HARO Bicycle, kterou vlastnil Bob Haro. K popularizaci freestylů pomohl i vznik Action - Trick - Teamů v nich jezdci jako Matt Hoffman, Bob Haro, R. L. Osborn a další, položili základ k dnešní obrovské popularitě tohoto sportu nejen v USA.
Současní závodníci v čele s Davem Mirrou se se svou popularitou mohou směle měřit se sportovci s ostatních sportů. Největší událost světového freestylu "ESPN X - games je přenášena televizí do 280 milionu domácností. V USA existují 4 celostátní barevné časopisy (Dirtbiker u nás). Evropu tento sport zasáhl o něco později, avšak o to s větší silou. Hlavní baštou evropského freestylu se stalo Německo, Holandsko, Anglie a Portugalsko. Evropa dala freestylovému světu množství nových firem. Nejčerstvější novinkou je vznik sdružení BMX Freestyle Club, které se snaží o vytvoření zázemí, větší propagaci freestylu na veřejnosti a organizaci závodů.V současnosti je u nás přibližně 100 závodníků na dobré úrovni a asi tak 20 z nich tvoří špičku. Proběhlo i několik závodů ve flatlandu, které se dají pořádat i v klubech a setkávají se s velkým ohlasem u diváků, jezdců i medií. Steetové a U-rampové závody jsou spíše novinkou, zato však velmi vítanou a efektní. (viz. letošní Sportlife v Brně)

Dirt Jump - Jde o co nejtěžší a nejčistěji provedený trik ve vzduchu na speciální překážce, upraveném k dosažení co nejvyšší výšky skoku jezdce (skokana)

U-rampa (Vert) - Skákací rampa je ve tvaru písmene U. Triky se provádí ve vzduchu na každé její straně. Původně sloužila skateboardistům

Flatland - Jedná se vlastně o krasojízdu na upraveném bikrosovém kole.

Street - Fenomén nové doby. Využívá prostředí města k ježdění a zábavě na kole. Kolo je upravené pro seskoky ze zdí a schodů, sjíždění bokem po zábradlích a lavičkách…jedná se o poloilegální zábavu mladistvých. V současné době jsou ve větší míře stavěny ve městech street parky s nabídkou zajímavých překážek, které využívají i skateboardisti a nedochází k omezování chodců.
V soutěžním pojetí se hodnotí „čistota“ průjezdu jednotlivými překážkami a „umělecký dojem“.

Cyklotrial

Cyklotrial, neboli umění překonat na speciálním kole terénní nebo umělé překážky bez dotyku nohou nebo jiné části těla je sportem pro mládež od útlého věku až po dospělé. Původně vznikl jako doplněk jezdecké přípravy mladých trialových jezdců. Velmi rychle se však rozšířil mezi mládež nejen v Evropě. U nás se začal „jezdit“ v 1. polovině 80. let v úzké návaznosti s bikrosem ve Svazarmu. I kola byla velmi podobná. Vždyť na legendárním ústeckém výrobku z Techniasportu TC-50 stačilo vyměnit převod a rázem bylo použitelné i pro bikros.
Novou zatím exhibiční disciplínou je Speedtrial. Jedna se o závod na rychlost ve dvou totožných drahách s jednoduššími trialovými překážkami. Jde o atraktivní disciplínu, která se u nás, podle časopisu Peloton 7/01, poprvé jela na Ravo Bikeweekend v červnu téhož roku. Není to však pravda, protože jsem byl svědkem, když v roce 1994, tuto disciplínu předváděl Pepa Dressler a Ot Pi při závodě SP, který se konal v pražské Sportovní hale (dnešní T-mobil Aréna). Součástí exhibičních závodů byl i skok do výšky.
V polovině 90. let se odnoží cyklotrialu stává Biketrial. Jedná se o totéž, jen na v současné době komerčně úspěšném horském kole. Za sportovce bych vzpomněl Josefa Dresslera, mistra světa v cyklo - i biketrialu, šoumena a propagátora tohoto ježdění u nás. Za světového zástupce Španěla Otu Pi, mistra světa a spolumajitele firmy Monty.

Horská kola - MTB

Opravdový začátek je datován rokem 1973,kdy se dva Kaliforňané, Gary Fischer (dodnes patří mezi prestižní výrobce kol a první, kdo použil na speciálním rámu od Toma Rytchey název Montan Bike – MTB – rok 1979) a Joe Breeze, na svých letitých z roku 1933 bicyklech z dílny Ignáce Schwinna s typovým označením Cruiser (křižník) Excelsior s balónovými pneumatikami vydali k hoře Tamalpais (850m.n.m.) na sever od San Franciska.Odměnou jim byl především nespoutaný sjezd volnou přírodou. Byli tímto zážitkem tak nadšeni, že pro novou zábavu strhli další a již v roce 1976 uspořádali se v Marin County první závody. Opravdový průlom v popularizaci MTB však znamenalo, když se výroby komponentů ujali velcí výrobci v čele s fa. Shimano – sada Deore XT. To se psal rok 1982.
Jízda v terénu samozřejmě existovala již před rokem 1973, ale nejednalo se o klasické XC i když můj soukromý názor je takový, že první závody Td´F vedené přes Alpy a Pyreneje po svážnicových cestách byla víc jízda v terénu než některé současné XC maratóny pro všechny.

Sjezd neboli downhill - Závod s intervalovým startem jednotlivců, kdy musí co nejrychleji překonat technicky náročnou trať vedoucí z kopce 1500-4000m dlouhou. Patří k základní disciplíně MTB, vždyť i praotci horských kol se vydávali na horu Tamalpais, jen aby si užili nevázaný sjezd dolů! Původně se závodilo na stejných kolech jako XC, dokonce se sjezdu účastnili stejní závodníci, kteří se účastnili závodů XC. Důkazem budiž úspěšný cyklokrosař Miroslav Kvasnička, který vyhrával na začátku 90. let oboje tyto disciplíny. V současné době sjezd jezdí specialisté na speciálních strojích, se zdvihy pérování blížícími se 300mm! Snaha o zpřístupnění těchto závodů širšímu okruhu závodníků vedla v r.2004 k ustanovení nové kategorie tzv. Hardtailů (tj. kol s neodpruženými rámy).

Cross contry - Závod s hromadným startem se jede na okruzích 5-10 km dlouhých s množstvím technicky náročných pasáží. První závody v roce 1976 v Marin County (USA). Od roku 2000 olympijská disciplína (Vyhrála miss cyklistiky Paola Pezzo, doporučuji shlédnout záznam! J).

Marathón - Závod s hromadným startem, většinou je jeden okruh 50-120 km dlouhý, v roce 2004 poprvé uspořádán český pohár v této disciplíně. Jejich obliba začala už před 10 lety. V roce 1995 byl odstartován legendární závod Král Šumavy i pro jezdce na horských kolech.

Fourcross (4X) – Pro Čechy úspěšná disciplína, divácky velmi atraktivní. Závodí se na trati 400-800m dlouhé s množstvím umělých překážek. Závodník prochází systémem kvalifikace a následných rozjížděk soupeřící s dalšími třemi závodníky na trati. Předchůdce této disciplíny byl dual slalom (DS), kdy dva závodníci proti sobě bojovali každý ve své totožné dráze. DS se u nás jezdil od roku 1995. Ale již 14.5. 1994 se ve Vrchlabí jel první oficiální závod v Dual Slalomu (= paralelním slalomu) na území ČR. V roce 1998 se uskutečnil první ročník Světového poháru v Dualu a i 1. MČR. Také se ve Špindlerově Mlýně jel závod Red Bull Snowmania: závod na sněhu systémem fourcrossu. 1. oficiální MS v DS se jelo až v roce 2000 1. MS a SP ve 4x se uskutečnili až v roce 2002. V roce 2003 český profesionální bikrosař stáje B1 Michal Prokop vybojoval na MS zlato!

Cyklokros

Pravidla cyklokrosu vytvořil již v roce 1901 Daniel Rousseau, sekretář francouzského cyklistického svazu. Jedná se o jízdu v upraveném terénu s umělými překážkami na nevelkém prostoru – nejčastěji městském parku. Doba závodu je přibližně 1 hodinu. 1.mistrovství světa se však uskutečnilo až v roce 1950 a ještě do roku……….se závodů neúčastnili ženy
Cyklokros se jezdí hlavně v zimě a dříve sloužil jen jako zimní příprava silničářů. K závodům se používají kola podobná silničním. Za všechny naše úspěšné závodníky uvádím jméno několikanásobného amatérského i profesionálního mistra světa Radomíra Šimůnka. V současné době udávají tempo na špici pelotonu Belgičané Niels, Verveken, De Clarke.